Moje milovaná kočkorodinko.
Dnes je 29.11. a je to den, kdy mám narozeniny. 33 let na tomhle, pro mě ne příliš hezkém světe. Kdo mě zná ví, jaké jsem měla dětství a že největší útěchou, přítelem, podporou a oporou mi byla právě zvířata, protože tam, kde selhal člověk, dokázala nahradit tu prázdnotu, a já každému z nich, které mi prošlo životem, budu nadosmrti vděčná. 
Řekla bych, že právě to je důvod, proč jsem se kdysi rozhodla zvířatům pomáhat. Protože jim dlužím, hodně. 
Řekněme, že jsem v polovině života a člověk by se měl ohlédnout jak žil, žije a jak by chtěl žít. 33 let a z toho rozhodně víc jak polovina byla věnována právě němým tvářím. Hodně slíchám, že je to obět, není. Je to volba. Zcela vědomá volba toho jakým způsobem člověk stráví čas, který mu byl vyměřen. 
za celou dobu jsem potkala spoustu různých lidí a udělala i spoustu chyb, ze kterých jsem se poučila. Zjistila jsem, že to, že člověk má rád zvířata neznamené automaticky, že je dobrý. Zjistila jsem, že to, že má rád někdo zvířata, neznamená automaticky, že má rád všechny. Doteď si pamatuju na výsměch, když jsem začala chodit s vynesenými klecovkami na veterinu a neřešila to sekyrkou. A víte co? Chodím tam dál, protože jakmile se sem zvíře dostane je to člen rodiny a jestli pes, králík, potkan nebo slepice, na tom mi nezáleží a nikdy nezáleželo. 
Vzpomínám jak se mi okolí smálo, když jsem snila o organizaci a útulku. Protože jak by toho čtyřkař ze ZŠ asi tak mohl dosáhnout? Jenže školský systém je nastavený tak, aby škatulkoval. Nepodporuje individuální vlohy jedince a každou nezvyklost seřezává. Co se ale stane, když vás nesemele a jdete za svými sny dál? 
Začala jsem jako dočasná péče, po tom měla azyl pod organizací a nakonec si vytvořila svojí. V téhle jedné větě je x let tvrdé práce. 
Hromada zkušeností, výher i proher. Není ani tajemstvím, že ne každý takový životní styl zvládne. Přesto jsem ale vždy věděla, že tohle je něco co chci dělat i když mi to v jistých ohledech ruinovalo život. To ale život znamená, něco vezme, něco dá. 
Nikdo nemůže mít všechno. Důležíté je, aby až se člověk otočí svých rozhodnutí nelitoval a tak tu sedím, koukám na fotku kterou k tomu chci zveřejnit a mám slzy jako hrachy. Ano, jsou zvířata, která už tu nejsou roky a přesto o nich nemůžu mluvit. Stále to nejde. 
Dělám co můžu, dávám do toho srdce a rok od roku je to nejen horší se zvířaty, ale i s financemi. Mnoho lidí si opravdu neuvědomuje kolik hodin musím trávit za monitorem. Jak díky mému ADHD je to o chlup větší peklo než pro normálního smrtelníka ( a ano, ADHD opravdu existuje). 
Žmoulám tu fotku z května 2021, kdy jsem pevně věřila, že Zrzeček svůj boj vyhraje. A vyhrál by, kdyby onemocněl o pár let později, protože dnes už jsou jiné léky. Vzpomínám, jak jsem o něj v říjnu téhož roku přišla. Jak jsem postupem času přišla o tolik zvířat… Laky, Bae, Oreo, Slamáček… Desítky zvířat, která si budu navždy pamatovat. 
Vzpomínám jak jsem slíbila, že jednou bude Destiny Pet útulkem nesoucím jméno ,,Zrzečkovo“ na památku Zrzečka a všech, pro které jsem udělala maximum a kteří svým odchodem způsobily další díru v mém srdci. Na památku všech ,,ztracených“ případů, které jinde chtěli uspat, ale tady se daly dohromady a vybojovali jsme spolu měsíce i roky navíc. 
Trochu závidím těm, kteří si řeknou, že to je život a pomůžeme dalším. Prostě jen další zvíře, které to nezvládlo. Zároveň ale vím, že kdybych měla tenhle přístup, nikdy by tu nepřežila zvířata, která přežila a nejen to, ona skutečně žila.
Budou to dva roky co jsem z prodeje chaty koupila dům, kde jsme nyní. Kde jsem začala budovat kočičí pokoje, voliéry, výběhy, karanténu. Zázemí pro drobnější hospodářská zvířata, útočiště pro těch pár psů. Ohlížím se a jedno můžu říct. Nelituju ničeho. Věřím, že od února se věci zase zlepší a já shodím to, co jsem ze stresu najedla, protože uberu v ,,civilní“ práci a začnu se víc soustředit na organizaci. Dám dohromady virtuální adopce, patrony a nebudu neustále s něčím pozadu.
Závěť mám sepsanou (protože když vidím jak končí stará zvířata tady, je mi z lidí zle) a vím, že o všechny by bylo postaráno. Sedím, ohlížím se a vím, že je čas na další životní etapu na kterou budu potřebovat i vaší pomoc. Destiny Pet jak ho znáte totiž musí skončit, aby mohlo začít něco nového…
Přátelé, kočkorodinko, je mi ctí oznámit, že od listopadu jsme v registru SVS jako útulek ,,Zrzečkovo“. 
(Měli jste infarkt co? Nebojte se 
). A nejen to, když už jsme v registru udělám maximum pro to, abychom měli i kolaudaci. Neříkám, že se mi do toho chtělo, protože vím co to znamená o kolik si budu muset sraztit cenu nemovistosti, ale když už, tak už! 
Najala jsem projektantku a pořádně jsme se do toho opřely. Musím papírově převést zvířata a hodně teď plakat u administrativy, ale to zvládnu.
Je před námi ještě dlouhá cesta, ale věřím, že jako někdo, kdo začínal v bytě s psem a kočkou dokážu časem všechno za čím si půjdu. Tak jako vy všichni. Nevzdávejte se svých snů i když nemáte podporu okolí. Spadnete, ne jednou, pokud ale vždy vstanete k cíli se jednou dostanete. 
S voliérou začneme na jaře. Co mě ale trápí, je karanténa. Ačkoliv chápu, že se někomu může zdát cena za karanténu hodně, je to cena za kompletní cenu, rekonstrukci a moderní vybavení. Karanténa by měla být srdcem útulku. Do konce sbírky na donio zbývá 20 dní a i když se vybrala úžasná suma, není to ani čtvrtina. 
Budu všem nesmírně vděčná, když podpoříte Zrzečkovo pod patronátem Destiny Pet a pomůžete s jeho budováním. Každá narozeninová kačka nás posune blíž k dalšímu cíli. Ve 33 letech letech můžu říct, že jsem se rozhodla dát svůj život pomoci zvířatům a jsem na to pyšná, protože vím, že dělám něco co má smysl. Svým časem neplýtvám.
Sbírka běží zde: https://donio.cz/sbirka-na-profesionalni-karantenu a možné je přispět i qr kódem v obrázku.
Děkuju za to, že jste mi umožnili se dostat tak daleko, otevřít další etapu pomoci zvířatům a slibuju, že dokud budu dýchat, budu se snažit udělat tenhle svět lepším místem pro ty, kteří sami nemohou. Protože přátelé, i když mám se vším spoždění, dělám co můžu a vím, že bez vás bych tu nebyla.
Díky, vaše o rok starší Terka. 
Tak se do toho zase opřem co říkáte? 
Myslíte si, že to má smysl? Sdílejte! 
PS: Jestli ještě nemáte vánoční dárečky, mrkněte na náš charitativní eshop https://www.destinypetshop.cz/ a určitě najdete dáreček, který potěší a zároveň pomůže kočičkám. 
Nejnovější komentáře