Je vždy těžké rozhodovat o tom, komu má ještě smysl dávat šanci a komu už ne. V Azylu Destiny Pet jsme toho názoru, že i když má zvíře nicotnou šanci, šance to pořád je a od nás ji vždy dostane. Uspat se může vždycky. Jsou situace, kdy se zvíře dostane do stavu, že už se bez lidské pomoci neobejde, a pak záleží na tom, na koho narazí. Dědeček Oreo měl štěstí. Narazil hned na několik skvělých lidí.
Tento starý kocour se k nám dostal strašně zablešený s extrémní podvýživou, porušenými vazy na noze, vyhnilými zuby, boulí pod čelistí a s neurologickým problémem, kvůli kterému mu trochu ujíždí zadní část, když chodí. Oreovi je přes 10 let a je FeLV pozitivní. Dát šanci, nebo ho nechat odejít? Trápit starého kocoura týden na kapačkách, vytrhat mu všechny zuby, vyříznout bouli, udělat rentgeny, biochemii, hystologii, hematologii, deratizovat kožíšek… Takových kocourů jsou v ulicích a na vesnicích tisíce, naprosto tuctové zvíře. Investovat za léčbu více než 10 000 Kč, nebo se stejnou částkou pomoc vícero jiným zvířatům? Co byste zvolili?
Azyl Destiny Pet si vybral pomoct Oreovi. Důvodem pro utracení zvířete by nikdy neměly být finance, ale neslučitelný stav se životem. Oreo šanci dostal a využil ji, jak jen mohl. Přežil a žije. Nepřežívá, on skutečně žije. Tento tuctový usoplený kocour, který pořád vypadá, jakoby ho někdo vytáhl ze stoky (rád se válí v záchodě hned po tom, co vykoná potřebu), se ukázal být klenotem.
Oreo je jedno z nejvroucnějších zvířat, které vrní, jenom se na něj člověk podívá, které s chutí přeběhne celou místnost pro jedno letmé pohlazení a je z toho nejšťastnější na světě. Oreo má jednu z nejčistších kočičích duší plnou dobroty, něhy a lásky. Je to skutečně výjimečný velký kocour s ještě větším srdcem.
To, co se může zdát na první pohled tuctové, může být ve skutečnosti ten nejjasnější a nejzářivější poklad. Každé zvíře si zaslouží šanci a pro každého člověka by mělo být samozřejmostí takovou šanci nabídnout. Pokud některý veterinář navrhuje uspání, zkuste se nejprve poradit s jiným. Život je to nejdražší, co na světě máme, a bojujeme o něj. To samé platí pro zvířata. U nich je ovšem občas potřeba, aby zabojoval i člověk.
Všechny zdraví dědeček Oreo a Tereza, vedoucí azylu, která si kocoura adoptovala poté, co zemřela jeho kamarádka Madlenka.
Příběhy z kočičí kapsy: Oreo
